NA HORSKÉ PASTVĚ.
V horách se mi při mé pastvě
dobře daří,
třikrát denně brambory mi
žena vaří;
třikrát denně posype je
ovčím sýrem,
neměnil bych, na mou věru,
s bohatýrem!
Ve všem všudy se mi u nás
dobře vede,
na šaty mi stará matka
pačes přede;
na hlavu mi roste v hoře
čapka z trudu,
na papuče zbytky z houně
míti budu.
28
Píšťalu si zrobím z vrby,
mám též dudy,
veselo je, kde se stavím,
v pastvě všudy;
v hovoru jsem se vším vůkol
neustálém,
v slunci myslím, že jsem v Tatrách
velkým králem.
Jedlina mi smolným dechem
pěkně voní,
za soumraku všecky keře
se mi kloní;
za parna mi dává řeka
pozdrav chladu,
v polích mám se jako páni
ve svém hradu.
V nemoci mi není třeba
mnoho léku,
napravíť mne skýva chleba
s kouskem špeku;
to-li ne, pak uzdraví mne
mléka dížka,
ještě líp však rtů mé milé
růžná číška.
29
Nuže, co mi při mé pastvě
k žití schází?
vždyť i děvče na salaš mne
vyprovází,
aby se mně nestýskalo,
se mnou bývá,
hněvá se jen, že se v horách
pozdě stmívá!
30