KDYBY!

Adolf Heyduk

KDYBY!
Tys jak slunný den, já noc jak vlahá, považ, Katuško, jen, moje drahá, kdybychom se objali v tvém stánku, změnili bychom se do červánků! Až bys pospala si jak noc v jaře, já bych přišel zase plný záře, zlíbal bych tě dřív, než měsíc zbledne, a čas z rána šel by na poledne. Věru krásná jarní noc by byla, kdybys tisíckrát mne políbila! Věř, to políbení v jarní rose do hvězd vždy a vždy by měnilo se! A kdybys se usmála jen málo, zlaté slunce z toho by se vzňalo, zlaté slunce plápolem by plálo, a to žití rájem by se stalo. 37