RANĚNÝ.

Adolf Heyduk

RANĚNÝ.
S nebes výše do mladého setí skřivánek jak živá střela letí; na své hnízdo bolestně se skácel, v němž rod jeho mladý vykrvácel rozlíceným luňákovým hněvem; kvílí, pláče žalostivým zpěvem. Také mně tak; zchřadl jsem a vadl, když jsem z nebe štěstí náhle padl, lítý ostříž zpěvnou hruď mou kruše vyrval soucit pro mne z tvojí duše, v rozluce tvá ústa dřív tak smavá zranila mne „s bohem“ do krvava. 41