NEVĚRNÝ.

Adolf Heyduk

NEVĚRNÝ.
Švarného jsem jezdce milovala, uzdu zlatou jeho koni dala, koni uzdu, jemu při rozluce kolem krku ovila jsem ruce. Sotva políbil mě, vyjel v luhy, vyjel bez sedla a bez ostruhy; i tu uzdu mohl oželeti, bez uzdy kůň mnohem líp přec letí. V krčmu slétl jako ptačí peří, koně k sloupku uvázal blíž dveří, rudé víno dal si nosit v džbánu, od večera popíjel až k ránu. 101 Pil a pil, až zlatou uzdu propil, vdovu krčmářku kol pasu chopil, zřel jí v oči; nový den když sivěl, znova zpil se, dřív než vystřízlivěl. Rozkoše číš pil s ní vrchovatou, propil uzdu i mou lásku vzňatou; za to ruce krku kol jsem svila, v tvář jej líbala - a uškrtila. 102

Kniha Od Tater a Dunaje (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 49) (1910)
Autor Adolf Heyduk