SÁM CHCI ŽENU, SÁM CHCI KONĚ!
V dědině jsi často, sám kde bývám,
oknem krčmy do síně se dívám,
zřím, jak usmíváš se na krčmářku
a mé srdce hned je plno nářku.
V krčmě přenocuješ, já kde líhám,
ale věz to, Bandi, že tě stíhám,
chytnu-li tě, divý pusty hosti,
ustelu ti v Tise do věčnosti.
Za ženou mi chodíš, vím to jistě,
přes dunajské táhlé třasoviště,
uvidím-li, jak se přes ně plížíš,
tam kde uhlídám tě, hlavu snížíš!
127
Dost máš jiných, vyber, což je o ně!
Sám chci však mít svou, jak sám chci koně,
nechci o ženu se s tebou dělit,
raděj bych se do čela chtěl střelit!
Rozkatím se, rozbiju co v cestě,
zabím chlapů, kdyby přišlo dvě stě.
Sám chci ženu, sám chci svého koně,
nebo zhynout v lese na průhoně.
Na průhoně, kde se drvo kácí,
kde nepějí děvčata ni ptáci,
kde se nikdo zastaviti nechce,
kde jen černý havran v noci křehce!
Sám chci své, nač cizí líbat v ústa;
koně nemilého měj si pusta,
jen co mé jest, miluji a jímám,
z cizí fajky sobě nezadýmám!
128