CHLAPEC Z HORY. I.

Adolf Heyduk

CHLAPEC Z HORY.
I.

Po dvacet krásných, volných let byl palácem mým celý svět, teď v žaláři jsem dlouhý rok a nesmím z něho ani krok. Jsem uvězněn a v řetězích, že z magnátových plných líh řad pšeničných jsem snopů vzal a v jeho zámku sladce spal. Však brzy uteku, já vím, ty řetězy v čas přerazím a do hor ptákem dám se v let a mým celý bude zas svět. A mým, ať chce neb nechce pán, zas zlaté pšenky bude lán a jeho ženy sladký vděk – a magnátem můj potomek. 153