Chrám jediný.
Hledáš Boha v temné kobě?
Nehledej ho tam;
nemiluje cetek jako robě,
dost je Sobě sám.
Vládcem prostoru i času
pověčný je Bůh,
rouháním mu chlubících se hlasů
lomozivý ruch.
Z jeho vůle hlavu skládá
v tlapy řvoucí lev,
na kolena koráb pouště padá,
roste perly zjev.
Jeho dechem u všemmíru
vchází světů dav,
oheň ze slz, volnost z útrap víru,
věčnost z lidských hlav.
28
Vyjdi ven, kde život vzrůstá,
bují les a stráň,
líbezných kde květů něžná ústa
rozkoš dýší v pláň.
Kde se horstva tiše modlí,
zbožně šepce hvozd,
kde na hodech Vesny blažen prodlí
sluncem spitý drozd.
Kde zpěv ňader, nerušený modou,
skřivan nese výš,
třebas svatou neskropil se vodou,
aniž dělal kříž.
Hossana kde všecko pěje,
k nebes končinám,
tam dech boží v ústret tobě spěje,
tam jest Jeho chrám.
Tamo hleď, když z jitra mraku
zlatá šlehá zář;
to Bůh krásnou zemi květných zraků
líbá v sličnou tvář.
29