Štěstí.

Adolf Heyduk

Štěstí.
Mlč v neštěstí a vzmuž se v ráz! Nač halit čelo smutku stínem? Vznes hlavu, vzpřími hrdě vaz, sic žal tě rozpoltí zlob klínem. Kuj lesklé meče myšlenek a lesy vzdoru jimi klesti, jdi mužně v před; máť pravý rek vždy žezlo sebevlády v pěsti. A slzy – slzy ještě snad?... Jich proudem tajně krev se roní; zjev blaha nelze vyplakat, jak deštěm květy na jabloni! Pták štěstí plach je nanejvíc a vábníkem se lapit nedá; sám nevylítne-li ti vstříc, pak marně duše tvá ho hledá. – 62