Klamné štěstí.

Adolf Heyduk

Klamné štěstí.
Jak ránu stromu kyprý list, zpěv básníkovu bolest skrývá; kdož může na tváři mu číst, co hloubku jeho ňader zrývá? On písněmi jsa ovinut svůj halí žal v ty nejsvěžejší – a za prutem jich žene prut, leč rána zeje v jejich skrejši. Tu přijde jeseň; chladně v ráz list – píseň – všecko dolů mete a ránu zjeví na úžas. – Jest šťastným, koho pěvcem zvete? 92