Pohrobky.

Adolf Heyduk

Až někdy v hrob se utulím, to jedno přání mám: kéž země tak mně lehkou jest, jak z jara květinám. By klíčilo a vzešlo též, co blažilo mou hruď, a to, co mělo písní být, můj Bože, kvítím vzbuď!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

206. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DNY MLÁDÍ. (Zdeněk Krušina)
  2. 5 Co už v tom mém živobytí dnů mi jako tráva svadlo, (Jan Neruda)
  3. Anemone triloba. (Emanuel Miřiovský)
  4. I. Životem svěžím chví se země – (Rudolf Pokorný)
  5. Se skrání mých již věnec spad. (Ervín Špindler)
  6. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  7. Resignace. (Adolf Heyduk)
  8. JINÁ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Jarní vycházka. (Emanuel z Čenkova)
  10. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)