498. Proč před smrtí se chvěješ? Nebuď sketa!

Adolf Heyduk

498.
Proč před smrtí se chvěješ? Nebuď sketa!
Proč před smrtí se chvěješ? Nebuď sketa!
Hleď, kámen zvětral, zdoutnal strom, květ zvad’ a trvá přec, jen po obdobě veta!