XIV. V ŠACHTÁCH KUTNOHORSKÝCH.

Adolf Heyduk

Mrak balvanitý k zemi slét(J4m) a krále v náruč vil(J3m) a na Martinskou v horách věž(J4m) jej zlícen postavil(J3m) Je pozdní večer s věže král(J4m) zří mlčky kolem kol(J3m) na hojný násepový rov(J4m) na hojný rudný dol(J3m) Zda krev tam vidí husitskou(J4m) ba ne ji příval splách(J3m) to pouze rosa v červáncích(J4m) hrá barvy na travách(J3m) Je sobota a svatvečer(J4m) již zvoní hlavní zvon(J3m) a černá křídla chýlí noc(J4m) na český Babylon(J3m) Šacht jícny všechny tu i tam(J4m) smoud chrlí dým a puch(J3m) a kryjí domy hrad i chrám(J4m) a otravují vzduch(J3m) Jak davy hadů páry jsou(J4m) jak vášně černý hřích(J3m) a sbalují se v šedý chlum(J4m) u valných kotoučích(J3m) Hle na Rovni ten Černý Lev(J4m) jak děsný chrlí dým(J3m) by s kouřem Kdúle umdlen pad(J4m) v klín mrakům netvorným(J3m) A Mladý Kocour se Starým(J4m) ti v zápolení zlém(J3m) v suť náspů tepou napořád(J4m) svým sirným ohonem(J3m) A Višňák Štastný Mouřenín(J4m) zlý stále vedou spor(J3m) jich každým vzdechem mraků směs(J4m) se valí na obzor(J3m) Leč Kukle dýše více všech(J4m) té žárem zrudl ret(J3m) a z útrob žhavým s povozem(J4m) ven šedý jede kmet(J3m) Dvé draků vozu spřežením(J4m) a každý tré má hlav(J3m) z jich nozder šlehá jisker proud(J4m) a žárný ohně splav(J3m) I stoupá šachty na pokraj(J4m) a nazpět v propast hrůz(J3m) a v Kukle jícen padá zas(J4m) příšerný jeho vůz(J3m) Kmet hlavou sahá do oblak(J4m) jak Labe proudí vlas(J3m) vous brady vltavský jak tok(J4m) hruď kryje mu i pás(J3m) Hle v ruce třímá žezla skvost(J4m) kam šine jím tam v spěch(J3m) hned světelný se nítí pruh(J4m) jak v jitru slunce žeh(J3m) I kráčí sutí skupenou(J4m) ten šedý velikán(J3m) a přenáší se oblakem(J4m) přes dolů černý chřtán(J3m) Král Zikmund bázliv sklopil zrak(J4m) a než jej zase zved(J3m) již stařec rukou mrazivou(J4m) jej k jícnu šachty ved(J3m) Pojď mluvil chci ti ukázat(J4m) hor těchto noční ruch(J3m) nech odporu jsem dolů těch(J4m) král Zemník země duch(J3m) Či netoužíš svých klenotnic(J4m) a jejich skvostů znát(J3m) Tam dole spatříš v tepnách skal(J4m) zdroj stříbra vyvěrat(J3m) Pojď Zikmunde pojď zajásej(J4m) viz mnohou tajnou sluj(J3m) z níž vyváží tvé říši lesk(J4m) chlap cizák kovkop tvůj(J3m) Vždyť tím co těží z ňader skal(J4m) jen za jediný den(J3m) můž býti pane na sto let(J4m) tvůj stolec podepřen(J3m) Nuž pojď a v hluboký ten důl(J4m) své jasné oko vnoř(J3m) a pokladem jejž vytěžíš(J4m) vojsk nové pluky tvoř(J3m) Pojď neleň Žezlem kynul duch(J4m) a z jícnu černých hrůz(J3m) zas jako prve úslužen(J4m) ven žhavý vyjel vůz(J3m) Vstup pospěš králi neváhej(J4m) svou ukážu ti říš(J3m) A plamenitým povozem(J4m) v ráz neseni jsou níž(J3m) Vždy hloub a hlouběj povoz jel(J4m) až na dno šachty pad(J3m) kam Zemník žezlem pokynul(J4m) zář kmitla odevšad(J3m) Hle kolem v dole jaký zjev(J4m) Král ustrašen se chvěl(J3m) kam oko zírá napořád(J4m) jsou spousty mrtvých těl(J3m) Toť Husité a Zemník zas(J4m) Ó králi pohleď sem(J3m) ty Husity jsi platíval(J4m) kdys černým penízem(J3m) A znova žezlem kynul duch(J4m) Nuž živi buďte v ráz(J3m) Král Zikmund zemský vetřelec(J4m) mnou snesen mezi vás(J3m) A žijou mrtví napořád(J4m) I ztrne lživý král(J3m) vždyť prostřed sborů husitských(J4m) před živou pomstou stál(J3m) Leč není dost vždy divějším(J4m) jest oněch lidí spěch(J3m) a valí se jich zhoubný proud(J4m) z hor různých chodeb všech(J3m) Chce prchnout Zikmund není kam(J4m) jej drží dolu stráž(J3m) Stůj z mrtvých setby nevidíš(J4m) dnes živé hlavy máš(J3m) Patř na svých vášní rudý květ(J4m) a podiv se a ztrň(J3m) Co hrůzy bylo zde a běd(J4m) vše ve svá ňadra shrň(J3m) Co pučelo kdy v srdci tvém(J4m) je všecko hříchu plod(J3m) hleď ona prolitá zde krev(J4m) zpět padne na tvůj rod(J3m) To český lid jejž smetat dal(J4m) tvůj rozkacený vztek(J3m) a s Janem Železným jejž zbil(J4m) mincmistr Divůček(J3m) Těm s rudým pruhem šíje kol(J4m) kat vzdorné hlavy sťal(J3m) před chrámem z jehož dveří dřív(J4m) kol v kraj jsi pozíral(J3m) Znáš tamo Blažka s Prstenem(J4m) jež Tábor poslal znáš(J3m) a tamto Chodek Ej máš strach(J4m) leč radost satanáš(J3m) A stranou pohleď nářek slyš(J4m) i bílých křídel šum(J3m) Toť od tvých Němců vražděný(J4m) kdys útlých dítek tlum(J3m) Zde hrdin voj jich spiatý sbor(J4m) kat v děsnou propast vrh(J3m) ej byl to smích když náčelník(J4m) v důl hrozný druhy strh(J3m) Hleď kterak u výš nevzhlednou(J4m) se dolu stěny pnou(J3m) vždyť pro šest tisíc světcův on(J4m) jest rakví stříbrnou(J3m) Ti za svou víru padli nuž(J4m) z jich kostí vezmi vděk(J3m) co vidíš všecko napořád(J4m) jest svatý ostatek(J3m) Vše posvěceno kolem kol(J4m) vše hlína kámen kov(J3m) já strážcem ostatků jsem těch(J4m) mně trůnem tento rov(J3m) Ty budeš pohřben mnohem níž(J4m) důl připraven již cel(J3m) viz tamo hrozný otevřen(J4m) je hltan do pekel(J3m) Kýv žezlem kmet žár šlehl výš(J4m) a rostl v chodbách všech(J3m) a čeřil se a rozvlnil(J4m) ve strašných plamenech(J3m) Král zachvěl se Aj proč se chvíš(J4m) jak shnilý v bouři peň(J3m) když Hus byl pálen zřel jsi rád(J4m) svých kněží na výheň(J3m) Nuž dolů hleď tam tvůj je hrob(J4m) Král okem v šachtu vnik(J3m) Pojď s náručí křik rozpiatou(J4m) naň z dolu pekelník(J3m) A chechtá se a kývá zas(J4m) Zde hojně přátel máš(J3m) ó pospěš mistře čeká trůn(J4m) ó pospěš králi náš(J3m) I ztrne Zikmund ustrašen(J4m) a chví se každý kloub(J3m) v tom Zemník znova žezlem kýv(J4m) a Zikmund klesá v hloub(J3m) Křikl zařval zaúpěl(J4m) Zda pane sen tak krut(J3m) Ne Bolest jak bych žeřavou(J4m) byl paží ovinut(J3m) Dej led mi na horoucí hruď(J4m) Když stalo se král ztich(J3m) žhavý a bazilišek snů(J4m) zas v mozku se mu zlíh(J3m)

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

27. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VIII. V NOVÉ CELE. (Adolf Heyduk)
  2. V zemi to duní. (Adolf Heyduk)
  3. XXXVIII. U KOMNAT KRÁLOVÉ. (Adolf Heyduk)
  4. XLII. CESTOU. (Adolf Heyduk)
  5. II. LÉKAŘ. (Adolf Heyduk)
  6. Rudé stíny. (Adolf Heyduk)
  7. KRÁL ZIKMUND. (Otakar Červinka)
  8. Černý host. (Adolf Heyduk)
  9. CANTU TREMULO. (František Leubner)
  10. NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA. (Otakar Auředníček)