XLVII. SMÍR.

Adolf Heyduk

V svém loži těžce zasténal(J4m) král blízké smrti plen(J3m) a z ohně smyslů znícených(J4m) v hruď poslední slít sen(J3m) Co zří Dvou duchů mlžný zjev(J4m) ten pravý samý jas(J3m) ten levý vzdorně zamračen(J4m) co chtí ty zjevy as(J3m) Hle od půlnoci na západ(J4m) duch temný peruť vztáh(J3m) leč od východu v jasný jih(J4m) ten bílý křídly sáh(J3m) Ten jasný zlatým červánkem(J4m) má peruť zdobenou(J3m) leč zachmuřený jeho druh(J4m) má posutu ji tmou(J3m) Ten jasný slunce na prsou(J4m) leč druh má měsíc jen(J3m) ten temný zírá jako noc(J4m) ten jasný jako den(J3m) A vece temný zamračen(J4m) Kdo jsi ty jasný mluv(J3m) žes ke králi se odvážil(J4m) až v konci jeho dnův(J3m) Já oka Tvůrcova jsem svit(J4m) a jeho čela jas(J3m) však co jsi ty Nuž odpověz(J4m) A chmurný vece zas(J3m) Já z moře temností a mlh(J4m) část nesmrtelna jsem(J3m) v tom moři tone napořád(J4m) kdo sluje člověkem(J3m) Já z moře světla paprskem(J4m) se z boží vůle zdvih(J3m) zas jasný děl a ukrývám(J4m) se v srdcích zvolených(J3m) Jsem pylem z křídel slova jen(J4m) jímž budován byl svět(J3m) Já hmoty ruch děl zase druh(J4m) z níž Pán tvůj lidstvo hnět(J3m) Jsem víc Však proč jsi tady Mluv(J4m) Bych o toho jenž chor(J3m) jak Hospodin mi kázal dnes(J4m) ved s tebou soudný spor(J3m) k čemu spor On dávno mým(J4m) sám ve své nebe spěš(J3m) Jej kdo zde leží mrtev s půl(J4m) mně věru nevyrveš(J3m) On mým jeť dechu Páně část(J4m) Leč hříšník větší všech(J3m) mým mým je navždy vezmu jej(J4m) v říš temna z komnat těch(J3m) Jest smířen s Bohem trpěl dost(J4m) Či nezhnětl ho strach(J3m) V svém srdci největší měl trest(J4m) mým jeho duch tvým prach(J3m) A přec je mým já zvítězím(J4m) Za hříchů černý mrak(J3m) běs srdce jeho užírej(J4m) a hrůzy věčný drak(J3m) Ne poznal se a litoval(J4m) jdi marný je tvůj spěch(J3m) Ať pyká jen ať hoří jen(J4m) u věčných plamenech(J3m) Toť všeho nejděsnější soud(J4m) Vím v tůni hříchů stál(J3m) leč víš co člověk učinil(J4m) a víš co spáchal král(J3m) Svou zlobou otrávil se sám(J4m) běd černý proud ssál v hruď(J3m) Leč časně hřešil časně vlád(J4m) tož časně trestán buď(J3m) Jak v žití snil tak ve snách žil(J4m) tys sám ty sny mu dal(J3m) on ve snách hrůzou příšernou(J4m) své hříchy odpykal(J3m) Já zřel jej strachem zapadat(J4m) a pekel ohněm bříst(J3m) ne říši tvé on padne věz(J4m) jen hrobu za kořist(J3m) Jen zemi z niž byl narozen(J4m) Tím splacen budiž dluh(J3m) Náš spor je skončen soudcem však(J4m) jest svrchovaný Bůh(J3m) Slyš S výše volá Jeho hlas(J4m) Znám světa rej a vír(J3m) za časný hřích trest časný dám(J4m) a za pokání smír(J3m) Byl synem doby předsudkův(J4m) jich chabou loutkou byl(J3m) co já jsem do duše mu klad(J4m) věk lží v něm zahubil(J3m) Snil pod čelem mu jasný duch(J4m) byl věčnosti mé dech(J3m) leč daný na skráň diadem(J4m) květ dobra v hlavě zžeh(J3m) Svět na králi se prohřešil(J4m) jak boha že ho ctil(J3m) leč jako otrok dotrpěl(J4m) Král zhynul člověk zbyl(J3m) Tvým démone byl zmučen snem(J4m) a žil v něm skutečnost(J3m) ty cherube ho zlíbej v sled(J4m) ať na vždy zla je prost(J3m) Pro různých lidí různý čin(J4m) mám různost duše správ(J3m) on životem byl otráven(J4m) nuž smrtí budiž zdráv(J3m) Zdráv smrtí vše jež líhá v klid(J4m) a nese volnost všem(J3m) jíž největší se bázlivec(J4m) v ráz stává vítězem(J3m) Jež blahem lidstva největším(J4m) a smírem sporů všech(J3m) Mým dechem na svět poslán byl(J4m) v můj zase vrať se dech(J3m) Pryč duchu temna prchni již(J4m) a démon na tvář kles(J3m) Ty duchu světla na křídlech(J4m) jej v oblast míru nes(J3m) A prchl sen Král z hloubky vzdech(J4m) a oči vytřeštil(J3m) Bůh láska jest jsem vyléčen(J4m) jsem zdráv A mrtev byl(J3m)

Patří do shluku

zikmund, zúpět, zikmundův, králův, zlítit, pluviál, legát, viz, kostnický, král

59. báseň z celkových 194

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CANTU TREMULO. (František Leubner)
  2. U Chelčic. (Adolf Heyduk)
  3. XLII. CESTOU. (Adolf Heyduk)
  4. XXXIII. SOUD. (Adolf Heyduk)
  5. Mistr Jiří. (Adolf Heyduk)
  6. XXXVIII. U KOMNAT KRÁLOVÉ. (Adolf Heyduk)
  7. NAD MRTVOLOU DÍVKY, JEŽ SE ZASTŘELILA. (Otakar Auředníček)
  8. Chorá sláva. (Adolf Heyduk)
  9. Spálivec. (Adolf Heyduk)
  10. Teplá hlína. (Adolf Heyduk)