MLADÝM.
Jako to moře život se vlní,
plnost se prázdní, prázdnota plní,
po létě zima, po zimě jaro,
dneškem co vzešlo, zítra je staro,
co ráno zkvetlo, mráz přes noc sžehne
a co kdy žilo, do hrobu lehne.
Jako ta šipka puštěna z luku
vylétá mysl synů i vnuků,
stihne-li cíle? Pryč musí záhy
hbitější střele ustoupit z dráhy,
zklamáním trpkým z jarého kvasu
vzkřiknete záhy. – Vyčkejte času!
8