Stačí!

Adolf Heyduk

Stačí!
Jak na mých toulkách vše mě těší, jak všecko zapomínám rád, co kluků štípnutí mi bleší, co klacky padouchů a zrad. Nač dbal bych, kdo se o mne stará? Z mých stesků kukly vzlétá zpěv jak motýl, sladký úsměv jara, by zpil se lechy na ústech. Jak motýl vznáší se a hyne, – dne zářícího plachý host – let můj nechť s růžemi se mine, den s křídly žít – je k štěstí dost. 23