Zklamání.

Adolf Heyduk

Zklamání.
Tvé lásky palác v ňadrech z žuly byl z měkkých srdcí budován, ven zvalas mě jen sobě k vůli, a já, já šel, zlou mocí hnán. Vstříc přišla’s mi jak báje kněžna, a sladce zkvétal lichot tvůj, jež uvila jsi v slova něžná: „Být šťasten-li chceš, následuj!“ A šel jsem blah a bez rozvahy, tvým zjevem omámen a zpit, ten očí jas a požár vlahý mi v cestu vrhal štěstí svit. Věk za tebou jsem kráčel dlouhý a probloudil tvých záhad les, bych splněním své žhavé touhy moh’ v palác ten – a do nebes. 61 Tvé vnady – růží prudká vůně – mě omámily – viz můj zjev – má snivá duše lká a stůně a v šlépějích mých stojí krev. Až k paláci mně jít jsi přála, pak královsky jsi řekla dost – Tvá v komnatách se vášeň smála, má u bran lkala zoufalost. 62

Kniha Z deníku toulavého zpěváka (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 36) (1904)
Autor Adolf Heyduk