Znáte-li mne dost?

Adolf Heyduk

Znáte-li mne dost?
Znáte mne, leč zná-li kdo as dost, co padlo v duše temnou horoucnost? Co křičí tam a bije hrubou pěstí? V mé mysli černý poletuje výr, chci toho zhostit se a hledám mír a hrobu útulek a hrobu štěstí. Vždy s místa, kde jsem stanul, spěchám pryč, svou sevřu hruď a v smíchu dím: Jen křič, já uteku tvé vzpouře neúprosné, nechť pod nohou by prach mi krví zvlh’; tvář hoří mi, snad na ni z lesa mlh a z mlh mé duše padnou kapky rosné. 88