Nikdy.

Adolf Heyduk

Nikdy.
V červáncích zmírá jižní den a kolébá se loď. – Nuž, srdce! Každý žal a sten do mořské hloubky hoď až na dno; chceš po křišťálu mořských cest dál zbytečnou snad útěž vézt? Zda radno? Nikdy! – Té útěže můj duch je pln, v něm samý svár a spor, a vrhnu-li jej v úpor vln, až k hlavám stříknou hor, až v nebe, a pak bych – zlý by to byl zjev – vše zapomněl: svůj žal i zpěv i sebe! – Nikdy! – 52