Ticho.

Adolf Heyduk

Ticho.
Do jaltských magnolií slét zpěvný sadu pták, a v zlatý plášť se oděl král horský – Čatyrdág. Jak ruměncem by polit, vzplál dálných břehů luh, a kudy čluny táhly, lesk’ modravý se pruh. Vln stádo krotlo v běhu, jih zatajoval dech, a racků sivé hejno se slétlo na ráhnech. Jen loď se dále nesla, jak plachý duše sen, a Pontus v šíř i v dáli stál v hloubce zamyšlen. 64