Zapadnuto.

Adolf Heyduk

Zapadnuto.
Když jarní vánci zaduli, hoch našel první bleduli, a děvčeti, jež miloval, ji v modlitební knihu dal. I vyšlo srdce srdci vstříc, a bylo květů stále víc, a zbujel luh a metal klas, a zkvetlo vše – a zvadlo zas. Pak přišel mráz, leč jak, ví Bůh, jen ocúnem se zdobil luh, hoch do knihy dal zlý ten květ – a srdce zapadla i svět. Sníh na nivách byl, na stráních, a na ňadrech, a na skráních, jen založený z dávných chvil květ dvojí ve dvou knihách zbyl... 85