Červenec.

Adolf Heyduk

Červenec.
Zlatou rouškou Živa zahalila nivy, setí nehýbe se; žní zavítal čas, záhy probuzeny žnečky pamětlivy opatrně srpem bohatý žnou klas; slunce v líce pálí, s čela pot se valí, zpěvná ústa prahnou, ochabují svaly – pospěš, hochu, blízkých lesů pramen živý sílu rukám vrátí, ústům zpěvy zas! Ó kéž silou prýští všecky české zdroje! kéž své srdce zjaříš, statný lide náš, a ty rozlícené nepřátelské voje, jako ondy bylo, zase překonáš! Vzbuď se, tuž se, silni! Dlouho dost jsme spali... Či chceš, by nám pole zášť a zloba žaly, ty bohyně vrahů, řídící jich boje – a ne květ tvých dětí, ozdobou jež máš? 117

Kniha Z rodných hor (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 24) (1901)
Autor Adolf Heyduk