Ty Afrodito věčná, nehynoucí,

Adolf Heyduk

Ty Afrodito věčná, nehynoucí, Ty Afrodito věčná, nehynoucí,
 z pěn času zvlněných jež zrozená jsi, s tou usměvavou tváří božské krásy a s těla něhou slunečně se stkvoucí, kdo poznat můž tvou vůli všemohoucí, kdo tvůrčí slova tvá můž tušit asi, kdo krve vzplanutí a krve kvasy a divou srdcí touhu k smrti zvoucí? Zda k lidstva těše svoje tvoříš díla? Ne, smrtí jich chceš rodit se jen znova, by doba za dobou vždy v strachu byla. Jen záhady tvé lůno věkům chová, je nevyzpytná tajemná tvá síla a krátkým mžikem jsoucnost člověka. [7]

Kniha Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40) (1905)
Autor Adolf Heyduk