Chtěl člověk být? Nuž odpověz, ty smělá,

Adolf Heyduk

Chtěl člověk být? Nuž odpověz, ty smělá, Chtěl člověk být? Nuž odpověz, ty smělá,
mluv! Proč že mlčíš v nepohnutém vzdoru? Proč z žití zas jej vedeš do úmoru, proč na chvílku jen jsi ho míti chtěla?
On neobrněn vyskočil ti z čela, všech nejkřehčejší z bezpočetných tvorů, by hledal soulad v stálém žití sporu – však tys veň smrti ruch jen zpotápěla. Jak můž se ubrániti zmaru tomu, té v kmeni lidstva bídné červotoči? Vždyť ani požalovat není komu! A kamo kolivěk ta mysl vnočí, jen prach a troud si těžce vleče domů a hořkou slzou zalijí se oči! 10