Když život písní jest, proč sužby jaké,

Adolf Heyduk

Když život písní jest, proč sužby jaké, Když život písní jest, proč sužby jaké,
proč není všecko zvuky lahodnými, proč ona píseň ohyzdné má rýmy, proč těžké verše tak a křivolaké?
Proč nelad v ní, proč spory černomraké, proč nadvláda tu jedněch nad druhými, proč není člověk všude mezi svými, proč všude v poutech ? – Tys tím vinna také. Tys vedla za tím zástup umořený, jenž lásku hlásal z Orebského týna a sloveni zkrotil divé mořské pěny. A hlad jsi štvala, nouze zlého syna, by z útlých žen v strach lačné zrobil feny a v krvi ztopil obraz Fra Dolcina. 11