Tys bez mezí, nám skrovná země stačí,

Adolf Heyduk

Tys bez mezí, nám skrovná země stačí, Tys bez mezí, nám skrovná země stačí,
tys bez času, nám údělem kus věku, tys bez smrti, nám není pro ni léku, tys bez změny, z nás vše jí v ústret kráčí.
Což o to dbáš, v čem ducha vzlet se zračí, vždyť před smrtí z nás každý na útěku, my vševůli tvou ssajem v matky mléku, tvá síla v tajné otroctví nás vláčí. Jak žijem a jak hynem, lhostejno ti, ať nebesa se boří, země vzdouvá, ať moře vzpíná se a horstvo kotí. Tvůj čas se zrnkem rychlej’ nepřesouvá, vždy stejnou jsi, nechť obloha se shroutí, a s námi žádná neváže tě smlouva. 12