Ty báječná! Proč vedle léčných skvostů,

Adolf Heyduk

Ty báječná! Proč vedle léčných skvostů, Ty báječná! Proč vedle léčných skvostů,
jichž zdrojem neúnavně tvorstvo daříš, při krbu svém též tajné jedy vaříš a zmije skrýváš v květech letorostů?
Nač válku, mor a hlad, tu trojku hostů, jíž tamo hned, hned onde lidstvo maříš? Proč s bezbrannými na moři se sváříš a zaklenáky tajně trháš z mostů? Nač dechem jedů ničíš sta let píli? Či vzneseno, když balvan drtí ptence, jenž v zpěvu pod ním těšit se chtěl chvíli? Zříš na nás pouze jako na mravence; nač k hlavám našim vždy tvůj meč se chýlí? Což vraždí matka svého odkojence? 18