Tvůj děsný chvat proč srdce rve a děsí,

Adolf Heyduk

Tvůj děsný chvat proč srdce rve a děsí, Tvůj děsný chvat proč srdce rve a děsí,
jež ruchu tvého zákony chce čísti? Proč všeho žití kypré střásáš listí a v lesy lidských myšlenek štveš běsy?
To zří-li člověk, smuten hlavu věsí, vždyť pochybností mořem jest mu břísti, by ze záhad moh zákon žití spřísti, než z vůle smrti prachu bude směsi. Proč asi žil? Kdož zví to po staletí? Snad aby paprskem byl ku poznání, jenž osvítit měl čela zemských dětí? Ten paprsek se dotkne sic jich skrání leč stálým odrazem ať kam chce letí, vždy slábne víc – až zhyne zas v tvé dlani. 21