Tak jako v lásce krásná Meluzína

Adolf Heyduk

Tak jako v lásce krásná Meluzína Tak jako v lásce krásná Meluzína
u zurčícího sedíš zdroje žití; tu poutník mimo jde a zrak se nití a zdiven na svém srdci ruce spíná.
Svou hlavu sklání v hebkost tvého klína a věčně věkův přál by si tak dlíti, až zklamání jej stihne vlnobití, an zděšen zří, že pojednou jsi jiná. Ty prcháš mu, jej dusná žalost hněte, mdle o rozumu berlu srdce vzpírá, leč týl mu tíží spory dlouholeté, on vrásčit je a líce tvoje kvete. Zda paže tvá jej posud v lásce svírá? Zda ruka tvá mu v kadeř hvězdy plete? Je v pochybách a cestou k pravdě zmírá. 22