Tvá vůle neúprosná, pevná stále,

Adolf Heyduk

Tvá vůle neúprosná, pevná stále, Tvá vůle neúprosná, pevná stále,
rci, má-li počátek a má-li konce? My honci jsme a máme na se honce –, sbor za sborem vždy kvapí v chvíli malé.
Kdo pozná vraha, dobrodruha, krále, kdo sketu, hlupce, mnicha, blázna, bonce, kdo reka svobody, kdo trůnu klonce, kdo vestálku, kdo Lais a tak dále? A přec a přec, kdo můž’ tě zváti krutou? Smrt stínem jen tvých křídel pošinutí, proč tedy srdce rváti vášní zdutou? Ach, zákon tajný tak nás činiti nutí, on trýzní mysl v klenbu čela vsutou a rozmáhá v bouř srdce tklivé hnutí. 23