Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme,

Adolf Heyduk

Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme, Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme,
až přemožen z nás každým na znak padá; duch člověka tvou vůli neovládá a přece tvými pány být se mníme.
Jen u přeludu ustavičném tkvíme; duch žízniv po pravdě vždy jenom strádá, ať jak chce vznáší se a jak chce bádá, jen že nám umříti jest, pevně víme. Nic nezpomohou naše trapné žaly; nic nezléčí nás, nic nám není radou, jsme proti tobě nicotní a malí. Kdo učenou můž vysvětliti svádou, co tam, kam ruce své jsme pozvedali, jež s resignací v posled v klín se kladou. 27