Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu,

Adolf Heyduk

Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu, Vše zaměňuješ při svém věčném kvasu,
v čem život ujme se a síla buší. V tvar okázale vdechuješ sic duši, leč neustále zas ji ničíš v času!
Svým dechem křísíš píseň v ptačím hlasu, leč písní tón zas dravce v zlobu vzruší, jenž zdanou kořist pro své mladé tuší a skřivánka jim nese z moře klasů. Ty jaro voláš, květy nutíš z půdy, leč při klíčení ničíš útlé símě... Zda ze msty, rci, či z hravosti, či z nudy? My domýšlivě vznášíme své týmě, leč domýšlivé soudy jsou jen bludy. A ty jen díš: „Aj, rozumíte vy mně!“ 28