Kdož sáhnout může v opratě tvých koní,

Adolf Heyduk

Kdož sáhnout může v opratě tvých koní, Kdož sáhnout může v opratě tvých koní,
 již věčně ubíhají bez zastávky přes moře pláň, jež bez mostu a lávky, i přes mraky, z nichž vláha řek se roní? Ať za tvým vozem bleskové se honí, ať křičí orlové, ať plaché kavky, vše jedno ti a duby jako travky, když povelíš, v prach svoje hlavy skloní. A člověk též; ať chvěje se, ať sténá, svým tělem z vůle tvé ti cestu dláždí, leč dráha, ta přec není uježděná! Tvůj slunný úsměv k polibkům sic dráždí, leč ňadra tvá jsou jedem naplněna a ruka tvá když hladí, v jednom vraždí. 33

Kniha Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40) (1905)
Autor Adolf Heyduk