Jak velký kajman žiješ u všemmíru,

Adolf Heyduk

Jak velký kajman žiješ u všemmíru, Jak velký kajman žiješ u všemmíru,
jenž z boku na bok lenivě se válí a hltá nás, ať velcí jsme ať malí, již tonem v žití zmetešeném víru.
Leč přeběda, když více toužíš žíru, tvé oči zuřivě se na krev zkalí, an ruch tě rozplamení nenadálý; tu řveš, že děsno v daleku i širu. I zmítáš se, chceš množstvím býti sytá, i hltáš legiony, hltáš lodě, a hrozná je tvá běsnost nepokrytá. Hor zpousty zdouváš na bezedné vodě, blesk za bleskem ti z černých ňader lítá a spaluješ, kdo nezanikli v brodě. 42