My ze světa jdem každý s tajnou ranou,

Adolf Heyduk

My ze světa jdem každý s tajnou ranou, My ze světa jdem každý s tajnou ranou,
 jež ze všech poranění nejvíc bolí, ta dlouhým věkem chvilku nepovolí a vyléčit ji nelze štěstí manou. V šeď náhle žal nám mění kštici vranou a s námi bdí i lehá, s námi stolí a všecko s námi koná, buď cokoli, až zmaří duši naši rozedranou. A Smrt když shýbá k našemu se loži a líbá nás, zda doufati nám v tuše, že naše bolesti se nerozmnoží? Zda víme, s námi-li žal nepokluše, až hrobník do hrobu nás někdy vloží; zda navždy uklidní se naše duše? 44

Kniha Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40) (1905)
Autor Adolf Heyduk