Jsou bez účelu přání vše i snahy

Adolf Heyduk

Jsou bez účelu přání vše i snahy Jsou bez účelu přání vše i snahy
nás přeubohých země odkojenců, jsme jako klasy pod kosami ženců a v duší sporech vlastními jsme vrahy.
Jak naše bídné živůtky nám drahy, jež střežem s učenci i bez učenců! A přece hřbitovy jsou plny věnců a na jich květech plno slané vláhy. To milosti Tvé záhadné jsou zdoby; proč nevedeš nás přímou cestou výše? Proč oklikami dříve do poroby? Proč ukrýváš nás dříve v temné koby? Když tvorové jsme nebes jasné říše, nač v život vcházeti nám skrze hroby? 45