Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš,

Adolf Heyduk

Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš, Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš,
lesk vábivý a zlatý žár máš v oku, sníš, ale náhle vymrštíš se v skoku a již nám přeubohým v týle sedíš. Tvé tlapy vězí v hloubce našich boků, z nichž jako z hroznů víno krev si cedíš, až vše, co jsi nám dala, zase dědíš a vedeš si, jak vítěz v pyšném kroku. Jak otroci, již v cirku umírali, my bráníme se mlčky tvojí síle, nechť výkřiky by z prsou nám se draly. Vždyť marná všecka námaha a píle, když drápy tvé v hrud žebráku i králi se náhle vetkly v krutém zkázy díle! 46

Kniha Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40) (1905)
Autor Adolf Heyduk