Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy,

Adolf Heyduk

Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy, Mstíš na nás se, že zpytujem tvé činy,
že chceme poznat záhady tvé zvůle; proč nechceš zjeviti je aspoň z půle, vždyť matkou-li nám jsi, jsme tvými syny?
Jdem k předu od hodiny do hodiny, leč naše poznání se rovna nule, jsme na kříž přibiti tvé vzdorné vůle a umíráme z tvé, ne z vlastní viny! Z ran tisícerých krvácíme věčně a věčné trní máme kolem hlavy; proč trvat má ta bolest nekonečně? My jdem a nové přicházejí davy a koří se ti zkroušeně a vděčně, až znova otrocké jim srazíš hlavy. 47