Což může člověk, hrdá, proti tobě,

Adolf Heyduk

Což může člověk, hrdá, proti tobě, Což může člověk, hrdá, proti tobě,
šíp hněvu všech jen ve tvůj háv se vbodne a chladně na střelce zří oko svodné, jak lehká žena na nevlastní robě!
On marně hlavu zvedá, ruce obě, na přesily tvé vzdory vojevodné; jsouť činy jeho sotva vděku hodné od bílé kolébky až k černé kobě. Či může někdo vysvobodit světy těch tvojich podloudných a lstivých darů a strašidel jich hnusných bludné čety? Kdož může obnovu všech žití tvarů, kdo stáří můž’, kdo chorob dravé sletyslety, kdo smrt as vyrvat z dravčího ti spáru? 56