Jak krásnou knihou jsi, leč smutnou tuze,

Adolf Heyduk

Jak krásnou knihou jsi, leč smutnou tuze, Jak krásnou knihou jsi, leč smutnou tuze,
 my za listem list obracíme maně a vlastní smrt jen na každé čtem straně; ten život náš je pouze k hrobu chůze. Ať v poušti úkoj hledáme ať v luze, vždy smrtným potem pokryty jsou skráně, až povel netušený s nebes báně nás zakřikne, tu ustati nám v hrůze. Kam teď? Hleď v před, hleď za sebe, hleď kolem, hleď tam i sem; jen jediná tu dráha, jež divně rozvlněným vede polem. Nám z očí náhle vyproudí se vláha a ňadra chví se netušeným bolem – a přec snad počátek to všeho blaha... 61

Kniha Znělky (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 40) (1905)
Autor Adolf Heyduk