JUDITHA.

Adolf Heyduk

JUDITHA.
By prosta útrap byla země Judy, v stan Holofernův jít se odhodlala; víc lidu svobody než sebe dbala a víc než klenotův své rodné půdy. A skvostným rouchem vnadné halíc údy, číš vína mnohou vůdci píti dala, a vůdce sborům svým. Jej mdloba jala, leč jeho vojín veselil se všudy. Spal kníže vojsk; byl poslední to spánek: meč pomsty zvěd’ Pán sličné vdovy rukou, jež s hlavou sťatou opustila stánek. Když viděl lid, v ráz s písní zbožnozvukou stih’ nepřátele prostřed radovánek a vrátil vše, co jemu bylo mukou. Kéž v boji srdce žen jak té vždy tlukou! 72