MARCUS CURTIUS.

Adolf Heyduk

MARCUS CURTIUS.
Jak strašný zjev! Vše na forum se valí, vše do propasti mohutné se dívá, jež hrozným hrobem na vše děsně zívá a temným smoudem dálné město halí. Kdy znikne bohů hněv a lidstva žaly, kdy znikne stesk, jenž všecka srdce zrývá? „Až Řím, co nejdražšího v sobě skrývá, v ten jícen vrhne hloubkou neskonalý!“ Tak věští orakul. Tu z lidstva davu jun s oře hovoří a usmívá se: „Co dražšího mám nad mužnost a zbraně? Chci k zdaru vlasti bohy smířit zase!“ A tasil meč a v propast, skloniv skráně, slét’ s komoněm – a země zavřela se... Ó nadšení! Proč hyneš v našem čase! 86