TITUS MANLIUS. II.

Adolf Heyduk

TITUS MANLIUS.
II.

Že zrušil řád a kázeň předepsanou dav s nepřítelem v předčasnou se půtku, jen pohanění maje za pohnutku má sličné hlavy pozbýt pádnou ranou. Ač druhům jeho z očí slzy kanou, ač prosí vše, by otec změnil v důtku tu hroznou smrt, přec neomluvil skutku a obětoval hlavu milovanou. Tak kázeň ctil, že vojsku za výstrahu dal dítě své, jež neposlechlo řádu a bez povelu vniklo v čety vrahů. Vždyť netušil syn nepřátelských spádů: Gall kvapil s hor, jak dravá bystřen s prahu, by srážkou předčasnou Řím doznal pádu. Lid v boji bez kázně je roven stádu. 88