Mám kozlíka dud okrasou,
ten dvé má švarných růžků;
jak na vznešených hlavách jsou
u staročeských bůžků;
ty dudy tisknu na svou hruď,
když osud do mne strká,
leč vlastizrádce, buď kdo buď,
můj kozlík trká.
Znám po dálném jsem okoli
už s mnohou vískou pěknou,
a děti, jdoucí ze školy,
mně vždycky v pozdrav smeknou;
však všetečno-li které z nich,
mi ručkou na měch drká,
hned volám na ně, taje smích:
Můj kozlík trká!
Ej, šlapu si jak pyšný král,
jak ženich v švarném věnci,
až z polí, cesty opodál
mě k sobě svábí ženci;
jdu, ať se mládež pobaví
a cukruje a vrká,
leč baby všeho pohlaví
můj kozlík trká.
Vždy v dobré míře kráčím rád
tu k dědině, tam k městu,
co do let mi? jsem duchem mlád
a mám svou vlastní cestu;
vše rád mám; chlebařský však lid,
jenž čertovinou prká,
ten blíž mi nesmí přistoupit;
můj kozlík trká.
Jdu lesem-li a píseň tkám,
chvoj mile v sny mi voní,
leč často v cestě chlapa mám,
jenž „péro“ na mne kloní:
„Svůj míšek dej a pěj a hrej,
z mých ran krev vždycky crká...“
tu zbraň mu zlámu: Lotře, hej,
můj kozlík trká!
Kol hradu kráčím rozjařen –
jsou cizáčtí tam páni –
a na nedělní ve vsi den
zvěst upřádám si v skráni,
tu s koně volá jakýs kluk
a zvedá bič – oř frká –
„Hni z cesty!“... Kloučku, ani muk,
můj kozlík trká!
Dál na klášterní pivovar
mě bystré nesou oči,
tam pocestnému jako dar
vždy korbelík se točí,
však nutí-li mnich sklepní lid,
by dal, co troup jen srká,
tu volám naň: Nech žertů být,
můj kozlík trká!
Jdu k městu; purkmistr zde víc
dbá poklon nežli řádu;
všem pánům dvorně spěchá vstříc,
leč kope vše, co vzadu;
ten, toče k drábům hlavu svou,
by zavřeli mě, mrká...
Aj, dráby zveš? Nu, ať jen jdou,
můj kozlík trká!
Mám pokoj; kráčím nerušen,
kde chvojný víšek visí –
vše přichází mi jako sen –
zde dudával jsem kdysi;
kde krčmářka jak růže květ,
rád každý vínko srká,
však hádky? ne, pro živý svět,
můj kozlík trká! –
Jen lancouch vyvolává svár,
když spílá české chase;
ten supí zob a supí spár
chce rvát se zas a zase;
však vstane-li kdo jako muž,
hned chlapu v ňadrech hrká...
Pryč, cizopasná sběři už,
můj kozlík trká!
Tak vedu si, tak bdím i sním,
tak žít a zpívat budu;
dnes k studánce se nakloním
a zítra k vína sudu;
hned drozdí za klobouku lem,
hned orlí dávám brka
a nepřátelům volám všem:
Můj kozlík trká! –