Bez modlitby.

Adolf Heyduk

Bez modlitby.
Jest vždy a všude zvykem mým, že na potulné cestě, kde chrám je, rád se zastavím, ať v dědině, ať v městě. Tak vlast jsem prošel křížem v kříž, leč málokdo as tuší, jak přepodivná druhdy tíž mou naplnila duši. Vždyť slyšel jsem – ó divný zjev! den každý, co jich v roce, jak lid se modlil za církev a za svatého otce. A za věc různou na úžas vždy, napořád a znova, a za vlast, za vlast – hrozný čas! a za vlast ani slova. 61 A za vlast nikdo, za ten skvost, co bylo jich tu koli; už není pro ni lásky dost, ó Bože můj, to bolí ! Slz žhavý pramen v ňadrech mám, a srdcem žal mi třese; pryč, raděj s ptáky zazpívám a zastýskám si v lese. 62

Kniha Zpěvy pošumavského dudáka 1 (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 10) (1899)
Autor Adolf Heyduk