Před růží kvetoucí.

Adolf Heyduk

Před růží kvetoucí.
Proč v taký soulad půvabu a vnad, proč v skvostný purpur oděla’s se, růže, že udiven je rozjasněný sad a zrak tvé krásy sotva chápat může? Proč jako zlato leskne se tvůj pyl a na tvém srdci perly rosy jasné, jež červánek rtem zlatým roznítil a teskný večer rozvane a zhasne? Rci, koho přizdobí tvých soubor vnad, až třesoucí se ruka ulomí tě, zda nevěstu, či mladou matku snad? „Ne, pro něžné jsem zkvetla v rakvi dítě! –“ 22