Letní jitro.

Adolf Heyduk

Letní jitro.
Sbor hvězd se na obloze tratí, v kraj nebe zlatý roste lem, noc, bezpočetných světů máti, lká, slzí – na květech to znáti, – snad sirou oplakává zem. V luh slétá sivý holub s báně, a setbu vlní boží dech; pták zpívá, slunce lehá v stráně, a zvonu vísky „Anděl Páně“ chví kovových se na ústech. Kol všude jas a zvuk a vůně z rtů děv i růží, bezu, rout; chléb zraje v kyprém nivy lůně, vše volno zas. Jen člověk stůně pod tíží sterých žití pout. 44