Večer.

Adolf Heyduk

Večer.
Buď požehnána, jdoucí od severu, ty časné podjeseně noci tichá, svou hlavu vznášíš k hvězd nebeských šeru, a ret tvůj mírem na mé čelo dýchá; klid kolem kol, i lidské bídy vlny tvém ve přístavu zmírajíce hynou, kéž, Bože, těm, jichž dnové zla jsou plny, sny blaha aspoň kynou! Pojď, v sen mne zlíbej retem cudné děvy, ty klidné podjeseně noci milá, kéž jako ty i smrt se někdy zjeví, jež stromy hor jsi rouškou zahalila! Vždyť vím, že komu smrti bílé paže kol bolných ňader soucitně se vinou, všech zbaven sporů, na něž svět se váže, blah v oblast vzlétá jinou. 74

Kniha Černé růže (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 21) (1900)
Autor Adolf Heyduk