Naučení lásky pouhé
Těžké jest a příliš dlouhé:
Když již mníme mistři býti,
Jiným naučení díti;
Sprostné dívky skrovná lest
Mistrovskou nám béře čest.
Herkulíš tak při volení
Neměl těžké rozmyšlení,
Když se draly na rozcestí
Ctnost a rozkoš vest jej k štěstí;
Lehce průvodkyni svou
Zvolit, kde ty dvě jen zvou!
Těžce vybrat z množství ženy,
Omylné jsou jejich ceny:
Často srdce vroucně velí,
Čehož v brzce trpce želí;
Osudný jest tento slib,
Nelze změnit jiným chyb.
Pouhou věrnost, samé ctnosti,
Žádné mrzké náklonnosti,
Pravou lásku, čistost mravů
Každá ve svobodném stavu
Jako anjel mít se zdá:
Jiná jest hned, jak se vdá.
Vytrpíme péče, tíže,
Než nás svazek lásky víže,
Myslíc, že mít budem nebe
Majíce je blízko sebe!
Blažený jest ten tam věk,
Od žen neshledá se vděk!
Proto nehodlám se ženit;
Nelze také omyl změnit;
Však se stýská samotnému,
Vždyť předc vzcházý něco jemu?
Mnohá má tak krásný shled,
Že se líbí, ať jest jed!
Nežijeme v prvním stavu
Přirozeném, šetřit mravů
Musýme teď společnosti;
Blahé káží počestnosti:
Kdo překročí z studu schod,
Osuje ho množství slot.
Y nu! což jest dělat? s chutí!
Mravové když ženit nutí,
Když mám být předc ošizený,
S tebou aspoň podvedený
Pinko chcy být: chcy tvou lest,
Jen se vydař, mile nest!