Zlá zpráva přišla – Bůh ho pomiluj! –
že zemřel na zlomení páteře
až v staroslavném městě Abdeře
náš Ivan Noha, vzácný přítel můj.
Váš ctěný list – já vždy ho v úctě choval –
již včera o geniu referoval:
životopis, nesmrtelné spisy,
působení na národa roli;
dovolte, bych povšechnými rysy
přispěl ještě – jméno mé je Holý.
Je zvykem chvalným o zemřelých klepat,
po mrtvých lvech vždy skáčí zajíci;
jen blbečkové mohou Nohu ztepat,
jim usměje se člověk myslící.
Náš Ivan Noha, český člověk pravý,
muž z rukou božích vyšlý, vyšších sfer,
byl jemná duše, otevřené hlavy,
vzor vlastence a slovem charakter.
Jak směšná domýšlivost u nás bují!
Hle, čeho dočítám se v listech pěti,
jež všechny rázem si ho osvojují
a za živa ho chtěly zabíjeti!
Ta absurdnost! Je jisto – síru na ně! –
že hlásil se vždy věrně k naší straně.
Tak umějí lhát politické děti.
Jej všude vedla moudrá rozvaha
a český národ získá z něho celý;
toť pravda, abychom mu rozuměli:
byl česká rozložitá povaha.
V něm řeky sbíhaly se měrou stejnou,
tak váhu bude míti světodějnou.
Byl celý náš; jen naivní, lačné krysy
si reklamují jednotlivé rysy.
Byl křesťan vzorný, Boha vždy se bál;
lid miloval náš otec vlasti zlatý,
vždyť vyšel sám jen z drobné veské chaty.
Když třeba, nezdolný byl radikál.
Byl člověk pokroku, na formě vžité
neulpěl nikdy, vývoj hlásal vždycky –
a srdce z ryzího měl zlata ryté,
byl humanitář, ovšem čistě lidský!
Kde byl náš národ nyní, nebýt jeho?
Je v srdcích našich jeho oslava!
Ctil Žižku, Bratry, Husa, Komenského,
též Jana i svatého Václava!
Naše umění! Průmysl náš!
Školství, obchod, rozvoj sociální!
Mnozí umělci jej slaví chvalní,
vždyť byl ke všem štědrý mecenáš.
Činný všestranně, vždy plný vření,
pro zásluhy dostal povýšení!
Všude stál, kde vlasti nebezpečí,
v soukromí byl samá dobrota;
zítra článek napíšu Vám větší:
episody z jeho života.
Mrtev! Blaze odpočívej snící!
Jeho popelu buď pokoj svatý!
Místo věnce přikládám tři zlatý
(račte uveřejnit!) na Matici. –
Zpráva zlá! Ach, Bůh ho pomiluj!
Ztráta neskonalá národ bolí!
Ivan Noha, vzácný přítel můj
V dokonalé úctě Josef Holý.