III. Vždy cos mne táhne, modré hory, k vám,

Vítězslav Hálek

Vždy cos mne táhne, modré hory, k vám, jak slovo milenky a přítele; já s myslí veselou k vám pospěch mám a mlád se v žití vracím, vesele. Jak byste měly světa pravou líc: zvuk, píseň, vůni, milé přístřeší, ba i to lidské srdce lidským víc, že dojme pravdivěj i potěší. Jak byste měly ještě v zásobě, co ostatní svět nuzně promrhal: květ, mladost, krásu v krásy podobě, i radost, důvěru i pravý žal. Mně jest, jak měl bych ve vás nalézti, co nenacházím, ale hledám přec: tu pravou slzu v lidské neštěstí, to pravé slovo na útěchy řeč. I jest mi, jak by lepší moje část v tom vašem modru toužíc bloudila: tam duše cítí v sebe ji se klást, jest plná a jak v květy rozvilá.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

650. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 22. Jak slunce mladý máj, (Josef Uhlíř)
  2. Má zlatá matinko, (Emanuel Züngel)
  3. Eleonora. (Alois Škampa)
  4. XI. Hrdý muž zde před Tebou se kloní, (Adolf Heyduk)
  5. POSLEDNÍ POZDRAV. (Karel Mašek)
  6. Školye vlastenecká. (Karel Sudimír Šnajdr)
  7. V. V den jmenin Svých ó slyšte dítek hlas, (Herma Pilbauerová)
  8. XV. PANU ANTONÍNU KNOTKOVI, katechetu dívčích škol v Šumberku na Moravě. (Beneš Metod Kulda)
  9. 45. Kdo šlechtí mého mládí letorosti? (Eduard Just)
  10. 15. Rád mám jeseň, tokajského moku (Jan Kollár)